Poslední dva měsíce mne hodně ovlivnila kniha Domácnost bez odpadu (Zero Waste Home) a přinutila mne zamyslet se nad tím, kolik odpadu a jakého druhu vlastně produkujeme. Některé návody z knihy můžeme využít i u nás. Nejsem žádný fanatik, ale už 8 týdnů vůbec nekupuji vodu a jakékoliv nápoje v plastových lahvích. Normální jogurty jen ve skle, mléko z mlékomatu.
Pro balení svačin do školy jsem si vymyslela pytlíky. Dají se použít i pro nákup ovoce nebo pečiva v obchodě. Pro vážené zboží mám i pytlíky z tenké starší záclony, jsou průhledné a tolik neváží. Schválně si spočítejte, kolik mikrotenových sáčků obvykle potřebujete.
Dnes Vám tedy ukážu, jak si ty pytlíky šiji. Jedna ze zásad Zero Waste je znovupoužití, takže jsem využila starší manželovy košile. Nosí pouze 100% bavlnu a většina z nich byla ze second handu, některé jsou takových značek, že bychom je nikdy v obchodě nekoupili :)).
1. Z košile vystřihnu větší díly, záda, 2 x přední díl a rukávy (stříhám až nad rozparkem).
2. Ze zadního dílu ustřihnu co největší čtverec, z párových dílů obdélníčky. Pokud je košile kostkovaná, stříhám podle čtverečků. Ještě potřebuji nastříhat proužky na provázky. Dají se použít i kupované šňůrky, ale takto je to jednodušší. Nastříhané dílky:
3. Nejdříve založím proužky napůl a pak ještě dovnitř a prošiji. Mám tedy celkem čtvrtinovou šířku, pro každý pytlík potřebuji 2 proužky. Pak sešiji k sobě dva obdélníčky - tři strany (bok-dno-bok). Při šití vložím do boku šňůrky. Na obrázku vidíte, jak vykukují vpravo jejich konečky. Nakonec založím vršek a prošiji, takže mám lemovaný okraj.
4. Toto je výsledek jedné rozstříhané košile. Pytlíčky i ubrousek (ten stačí jen založit a prošít entlem) mají různé rozměry, záleží na střihu košile a velikosti manžela :). U nás kupodivu mají největší úspěch ty nejmenší pytlíky.
A na co byl ten ubrousek? Využití má spoustu, například jako domácí kapesník při rýmě nebo jako šikovné balení svačiny podle japonské metody furoshiki, Video třeba zde, Já do nich balím rozkrojené jablíčko zbavené jádřinců (jinak by je Zuzka nejedla). Kdo nechce ubrousek, může mít ze zadního dílu další pytlík, ale větší. Jen si nezapomeňte odstřihnout proužky na zavazování.
Docela ráda bych na blog občas dala příspěvek s podobnou tematikou, třeba také někoho budu inspirovat. A nebojte, další příspěvek už mám nachystaný patchworkový :)))).
Věrko, šiješ šikovné věci z košil. Určitě by Tě inspirovala i knížka Jany Harmachové - Druhá šance pro košile.
OdpovědětVymazatPosílám pozdrav. Marie
Díky, Maruško. Knížku jsem viděla, ale nemám ji. Díky za inspiraci, už jsem si dlouho žádnou českou knížku o šití nekoupila.
VymazatVěrko, nad tématem už přemýšlím od posledního setkání. Díky za inspiračku :-).
OdpovědětVymazatJojo, dokonce se mne už i manžel před nákupem ptá, jestli mám pytlíky. Ale sám do nich nakupovat nechce.
VymazatDobrá inspirace pro každého, uvítám i další příspěvky na toto téma :)
OdpovědětVymazatDíky moc, Ivi. Občas něco ekologického přidám, nápadů by bylo dost.
VymazatSuper nápad, už jsem si myslela, že jsem jediný fanatik, který recykluje.
OdpovědětVymazatDíky za příspěvek. Já jsem šití PW z košil částečně opustila, ale teď se k tomu zase vracím. Vlastně jsem asi vždycky byla super ekolog, protože hodně nakupuji ze sekáče, už roky. Původně z nutnosti - na moji postavu něco hezkého je těžké sehnat a u nás je sekáček, kde mají často Lindexovou řadu Generous :)
Vymazat