Drobnosti

Podle návodu kamarádky Katky jsem zkusila další projekt na likvidaci zbytků - krabičky / mističky na různé drobnosti. Podlouhlé slouží na odkládání brýlí, ty čtvercové pak třeba na ústřižky nití a různé zbytečky u šicího stroje. Vnější část ze zbytků riflí, vnitřek bavlna (ty proužky, to je z košile).

Krabičky se přetáčí a je několik možností, kde nechat nesešitý otvor pro přetočení. Katka dělala na lemu, jinak klasicky je to ve spodní části vnitřku. Kamarádka Mirka to zkoušela taky a nechala pro změnu otvor u dna riflového dílu, protože tam to není vidět.

 A ještě dalěí drobnůstka -maminka miluje chňapky - slepičky, které kdysi od někoho dostala. Diky hlavičce hezky sednou do ruky. Měla přání, ušít nové. Střih jsem tak nějak odkoukala od těch původních a zkusila to. Látky opět zbytky košil. Očičko, zobáček a hřebínek si mamka bude muset našít sama :).

Duhová taštička

Na začátku to byly úžasné džíny v sekáči - ze stříbrné látky, která házela duhové efekty. Zuzka z nich chtěla ušít kabelku. Trvalo mi to sice dlouho, původní plán by totiž kabelka na/za vysvědčení, ale začátkem prázdnin se konečně podařilo veledílo dokončit, včetně pásku, na který jsem sháněla dílek až v Brně. ¨Střih jsem si vymyslela, i když teď se mi zdá, že kabelka mohla být dole širší.
Snad je na fotkách ten úžasný materiál vidět. Látka byla elastická, takže vypadá ve švech pokrčeně, ale ve skutečnosti to není tak špatné, jako na fotkách.

Na jedné straně kabelky je zachována kapsa z riflí.

A vevnitř je kapsička

ZW kuchyně

Dnes trošku bláznivého šití ve stylu Zero Waste. Tentokrát se to bude týkat umývání nádobí.
Asi půl roku mi trvalo, než jsem spotřebovala všechny houbičky nacpané pod dřezem, kdysi koupené v akci. Nedokázala jsem si představit, že bych umývala nádobí bez kartáče z Ikea a bez houbiček. Kartáč ještě nějaký měsíc vydrží, i když už jsme si koupila nový, dřevěný. Ale co ty houbičky? Zkoušela jsem jedny vyrobené z recyklovaného plastu, ale zdály se mi tvrdé, tak jsem se rozhodla zrecyklovat starý ručník.  Našila jsem kolem dvaceti malých čtvercových hadřiček, z jedné strany froté, z druhé flanel a už týden umývám nádobí jen s nimi. Základní pravidlo zní - každý den nový kousek, starý do prádla a pak vyprat na 60 s ručníky. Zatím to funguje super. Až se začnou trhat, mohou přijít klidně i do kompostu (mám v plánu vyzkoušet, za jak dlouho se rozloží). Moje vylepšená kuchyňská sada tedy vypadá takto:

No, a místo jaru už od léta používám ekologickou variantu, Bio-D, koupený mám i stáčený přípravek na nádobí od Yellow and Blue. Do myčky dávám tablety Denk Mit nature z DM drogerie.
Pokud vás příspěvek zaujal, ale nešijete, určitě mrkněte na e-shop Tierra Verde, tam mají i kartáč se štětinkami z agáve a kuchyňské žínky z biobavlny.

Šiji a přešívám

V rámci své momentální ekologické posedlosti jsem se rozhodla nic nového na sebe si letos v létě nekoupit. Ale šiji ze zásob a přešívám, alespoň využiji figurínu, kterou jsem si nadělila pod stromeček.
Tohle byly šaty z fáčoviny koupené na kila, před deseti lety jsem si je roztrhla, ale našla jsem ještě metřík látky, takže jsem ustřihla sukni a našila na nový vršek mých aktuálních rozměrů.

Tohle byl původně závěs, ale moc se mi zalíbil střih na "boho" šaty. Výsledek mne moc nenadchnul, jsem na podobný střih moc malá. Možná je to i materiálem a vyzkouším to ještě jednou se splývavější látkou. Zatím je nosím doma.

Zuzce jsem ze dvou starších šatů (jedny její, jedny moje) ze sekáče ušila sukně. Má tento typ moc ráda, nosí je i doma.

A hlavně jsem výrazně  zredukovala svůj šatník. Do recyklačního kontejneru jsem odnesla hodně igelitek, většinou v nich bylo oblečení, které čekalo, až do něj zhubnu, a věci z umělých materiálů. Také jsem přeskládala ponožky a kalhotky do komody nastojato (dnes to propaguje hodně  M. Kondo) .

Jako inspiraci jsem použila toto vyčerpávající video v angličtině, super skládání kalhotek najdete v čase 11.49, já to neznala. Ponožky jsem sice skládala, ale jinak. V tomto systému je všechno vidět (kde jsem proboha nasbírala tolik ponožek?), takže jsem mohla některé rovnou vyhodit a příště už nebudu žádný kousek hledat. Jen to vyžaduje velkou kázeň při ukládání vypraného prádla, snad to dám.

Taška z pravé kůže

V mém oblíbeném second handu mají před novým zbožím výprodej, poslední dny kus za 10,- Kč. Takto výhodně jsem asi před rokem koupila pánskou parku velmi nemoderního střihu, zato však z pravé kůže. Teď o prázdninách se snažím redukovat zásoby, takže konečně nadešel čas i na bundu. Nejdříve jsem ji celou rozstříhala a přemýšlela, jestli to vůbec na tašku vyjde. Vyšlo, jen ucha jsem musela nastavit. Dokonce jsem zužitkovala i podšívku bundy. Jen jsem dokoupila kovový zip (80,- kč) a podšívku jsem podžehlila tvrdým decovilem. Taška je jen obyčejný obdélník s odšitými rohy.

Barva je velice zajímavá, taková hnědo černá, některé části jsou trošku jiný odstín, a tak se to blbě fotilo. Na obrázku je vidět, že jsem přední díl sešila celkem ze tří pruhů, vypadá to jako schválně, protože jsem po obou stranách prošila ještě i ve stínu švu.

Tady je druhá strana, je ze dvou kusů.

Zvrchu je vidět zapínání. Ještě by to chtělo prošít tašku po obvodu nahoře, ale mám strach, že by to stroj už nedal, i bez prošití to vypadá dobře a drží tvar.
A ještě malý pohled dovnitř, to mi už nešlo nafotit vůbec, ale snad vidíte, že jsem kromě podšívky zužitkovala i krásné vnitřní kapsy parky, které byly také obšité kůží a se zipem.

A jak se mi šilo? mnohem lépe než s koženkou, také mi při šití materiál voněl. Jestli bude příležitost k podobné koupi, tak nebudu váhat. Snad nikoho neurazím, ale pro mne je hovězí kůže určitě lepší variantou než kůže umělá, o ekologické záteži ani nemluvím, zvlášť když takto zrecykluji už používanou věc.
V zásobách mám i kalhoty z bílé kůže, ale z těch bude taštička malá, snad ji zvládnu ještě v srpnu.

Zero Waste aneb ekologicky v koupelně

Další z mých příspěvků na ekologické téma se bude týkat koupelny. Postupně vyměňuji některé produkty za ekologičtější varianty, nejlépe nebalené v plastu. Přemohla jsem nutkání všechno vyházet a obměňuji opravdu postupně. Nejzajímavějším krokem bylo vytáhnutí všech kosmetických a koupelnových přípravků ze skříňky. Vzadu bylo ale pokladů! Jak byla někde akce, už jsem kupovala ve velkém. Je mi hanba, ale některá tělová mléka byla i prošlá... prostě jsem zapomněla, že je mám. Jsem zvědavá, jak dlouho budu svoje zásoby spotřebovávat, teď je mám v krabici hezky na očích.

Tyhle věcičky ale došly během dvou měsíců, tak se můžu pochlubit jejich eko náhradou.

1. Vatové tyčinky z DM drogerie - bez plastů držátko je papírové, dají se i kompostovat. Když jsem je v obchodě hledala, tak ani prodavačka to netušila, luštila jsem německý popisek.
2. Dřevěné zubní kartáčky - štětinky jsou podle mne umělé, ale i tak z nich mám radost. Koupila jsem i dětský Zuzce, ale zatím ho nepoužívá, má ještě zánovní plastový.
3. Odličovací tamponky - vlastní výroba, háčkované ze zbytků bavlněných přízí, lepší jsou ty málo kroucené. Pro zájemce přidávám i návod, jsem z nich nadšená a kamarádky už se taky chytly :). Jen pozor! Při praní je dát do pračky vždy v sáčku na praní spodního prádla a pro jistotu i spočítat, ať je nelovíte z útrob pračky.

Pro zájemce přibližný návod:
1. řada do kroužku ze 4 ř.o. uháčkujeme 15 dl. sl.
2. řada: střídáme VVI
3. řada střídáme VI

Neodolala jsem a už si koupila i nějakou kosmetiku, alespoň na zkoušku. Většinu jsem kupovala v Brně (Brána ke zdraví, Orlí ul.), ale poměrně slušný výběr je i v DM drogerii. Takže zatím jen:
Rakytníkový krém v krásné plechové krabičce od Naturinky, odličovák od Saloos a tuhý šampon bez obalu taky od Naturinky.

A teď něco pro intimního, hodně jsem zvažovala, jestli to sem vůbec dát. Už skoro půl roku používám místo vložek menstruační kalíšek. Kdo nezná, informace ZDE. Přiznám se, že ze začátku jsem byla motivována spíše finanční úsporou a zkušenostmi kamarádky Evy. Po počátečních potížích jsem se vše správně naučila, ale pro jistotu jsem si ušila i látkové intimky. Kalíšek mohu vřele doporučit. Nejen, že za čtvrt roku jsem měla finance zpět, ale během svých dnů nemám žádný odpad.

Třeba jsem někoho z Vás inspirovala :).

Háčkovaná síťovka a pytlík

Chtěla jsem nějaké průhledné pytlíky na pečivo, které bych mohla používat při nákupu v obchodě. Rozhodla jsem se, že současně zlikviduji své dlouholeté zásoby bavlněných přízí, některé Sněhurky jsou ještě po mé babičce.
Ten první sáček je tedy ze Sněhurky, háčkovala jsem dlouhými sloupky a řetízkovými očky. Nejdříve jsem udělala kulaté dno, a pak háčkovala nahoru. Výsledný sáček je moc hezký, ale je spíš menší a málo vzdušný.

Další zásoby neměly visačku, ale příze je také bavlněná, jen více kroucená a lesklá, navinutá na velké roli papíru. Měla jsem tři zbytky různých barev, využila jsem všechny. Nejdříve jsem háčkovala čtverec (dlouhé sloupky, řetízková očka) jako dno, pak jsem změnila přízi a začala háčkovat boky, ale tentokrát dvakrát nahazované dlouhé sloupky + 2 řetízková očka. Síťovka se tak příjemně rozšířila. Když se začal blížit okraj, na čtyřech místech jsem háčkovala jen dlouhé sloupky, aby to vypadalo jako prodloužená ucha. No, a poslední řada je celá z dlouhých sloupků, nezužovala jsem. Výsledek se mi líbí moc. Takto vypadá taška rozložená na zemi.

A takto visí na skříni.

Zero waste - Pytlíky z košile

Poslední dva měsíce mne hodně ovlivnila kniha Domácnost bez odpadu (Zero Waste Home) a přinutila mne zamyslet se nad tím, kolik odpadu a jakého druhu vlastně produkujeme. Některé návody z knihy můžeme využít i u nás. Nejsem žádný fanatik, ale už 8 týdnů vůbec nekupuji vodu a jakékoliv nápoje v plastových lahvích. Normální jogurty jen ve skle, mléko z mlékomatu.
Pro balení svačin do školy jsem si vymyslela pytlíky. Dají se použít i pro nákup ovoce nebo pečiva v obchodě. Pro vážené zboží mám i pytlíky z tenké starší záclony, jsou průhledné a tolik neváží. Schválně si spočítejte, kolik mikrotenových sáčků obvykle potřebujete.

Dnes Vám tedy ukážu, jak si ty pytlíky šiji. Jedna ze zásad Zero Waste je znovupoužití, takže jsem využila starší manželovy košile. Nosí pouze 100% bavlnu a většina z nich byla ze second handu, některé jsou takových značek, že bychom je nikdy v obchodě nekoupili :)).

1. Z košile vystřihnu větší díly, záda, 2 x přední díl a rukávy (stříhám až nad rozparkem).

2. Ze zadního dílu ustřihnu co největší čtverec, z párových dílů obdélníčky. Pokud je košile kostkovaná, stříhám podle čtverečků. Ještě potřebuji nastříhat proužky na provázky. Dají se použít i kupované šňůrky, ale takto je to jednodušší. Nastříhané dílky:

3. Nejdříve založím proužky napůl a pak ještě dovnitř a prošiji. Mám tedy celkem čtvrtinovou šířku, pro každý pytlík potřebuji 2 proužky. Pak sešiji k sobě dva obdélníčky - tři strany (bok-dno-bok). Při šití vložím do boku šňůrky. Na obrázku vidíte, jak vykukují vpravo jejich konečky. Nakonec založím vršek a prošiji, takže mám lemovaný okraj.

4. Toto je výsledek jedné rozstříhané košile. Pytlíčky i ubrousek (ten stačí jen založit a prošít entlem) mají různé rozměry, záleží na střihu košile a velikosti manžela :). U nás kupodivu mají největší úspěch ty nejmenší pytlíky.

A na co byl ten ubrousek? Využití má spoustu, například jako domácí kapesník při rýmě nebo jako šikovné balení svačiny podle japonské metody furoshiki, Video třeba zde, Já do nich  balím rozkrojené jablíčko zbavené jádřinců (jinak by je Zuzka nejedla). Kdo nechce ubrousek, může mít ze zadního dílu další pytlík, ale větší. Jen si nezapomeňte odstřihnout proužky na zavazování.

Docela ráda bych na blog občas dala příspěvek s podobnou tematikou, třeba také někoho budu inspirovat. A nebojte, další příspěvek už mám nachystaný patchworkový :)))).